UNDERDOSE - TILT
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tápajúce legendy doomového remesla pred časom uverili vo svoju schopnosť vytvoriť vyššie umenie. Výsledkom bola megalomanská katastrofa v podobe nepočúvateľnej trojdiskovej koketérie s vážnou hudbou nazvaná „Evinta“. Tento nápad pochádzal z polovice deväťdesiatych rokov, kedy mnohé veľké mená viac alebo menej úspešne napĺňali svoje novátorské ambície a dokazovali svoju otvorenosť a rozhľad najčastejšie experimentami s klasikou či elektronikou. Koniec koncov, doba priala pokusom vymaniť sa zo zaužívaných škatuliek.
Podobné snahy sa v prípade MY DYING BRIDE, sláviacich týmto počinom už dvadsaťročné pôsobenie na scéne, pravdepodobne nestretli so želanou odozvou. Od pôvodne zamýšľaného koncepčného albumu kapela našťastie upustila a zredukovala svoj umelecký zámer na skromné jednoskladbové EP, ktoré navyše (aj našťastie) poňala v zaužívanom a príjemne konzervatívnom štýle jej vlastnom. Na ploche necelej polhodiny rozbalila overené postupy, vrátane štýlového hrmenia a fúkania vetra v samom úvode. Prevládajúce pomalé tempo s rozťahanými riffmi striedajú občasné zrýchlenia, v ktorých sa predvedie po rokoch navrátený Shaun Steels, a neodmysliteľný Aaron Stainthorpe predvádza v rámci žánru unikátne náreky i suverénny growling. Po rokoch neprekvapí ani angažovanie overeného Magsa za mixážny pult. Stávka na istotu tentokrát vychádza lepšie než naivné a plytké experimenty. Na „The Barghest O´ Whitby“ dokázali MY DYING BRIDE vlastné uplakané remeslo predať viac ako staromilské retro, než aby skĺzli k paródii seba samých. Aj to je niekedy umenie.
6,5 / 10
A Mortal Binding (2024)
The Ghost of Orion (2020)
Feel The Misery (2015)
A Map Of All Our Failures (2012)
The Barghest O' Whitby (2011)
Evinta (2011)
Excerpts From Evinta (EP) (2011)
Bring Me Victory (EP) (2009)
For Lies I Sire (2009)
A Line Of Deathless Kings (2006)
Songs of Darkness, Words of Light (2004)
The Voice Of The Wretched (Live) (2002)
The Dreadful Hours (2001)
Meisterwerk 2 (Best of) (2001)
Meisterwerk 1 (Best of) (2000)
The Light At The End Of The World (1999)
34,788% ...Complete (1998)
Like Gods Of The Sun (1996)
Trinity (1996)
The Angel And The Dark River (1995)
I Am The Bloody Earth (1994)
Turn Loose The Swans (1993)
The Thrash Of Naked Limbs (1992)
As The Flower Withers (1992)
Symphonaire Infernus Et Sphera Empyrium (1991)
Towards The Sinister (1990)
My Dying Bride ma opäť raz utvrdili o svojej jedinečnosti.
Slovenský Seattle nie je Prešov, ale Nitra. Toto je naozaj špičková domáca nahrávka a ak aj neexistuje škatuľka ako dark progressive grunge, tak album TILT ju práve vytvoril.
Jednočlenný projekt Kanaďana Jocelyna Galipeaua už dlouho vzývá raně osmdesátkový heavy metal a v současné vlně zájmu o kovové retro může být jeho nové album zajímavým tipem, pokud ovšem snesete, že umělcův pěvecký výkon dokáže občas mírně zatahat za uši.
Pro mě zásadní objev na slovenské scéně a to nejen v neotřelých nápadech, ale i v přístupu k tvorbě v rámci black a death metalu. Korunováno skvostným zvukem ze studia Pulp. A ano, máme v tu zpoždění v tom objevování. Asi rok.
Má to niekoľko dobrých nápadov, ale celkovo mi tu chýba akákoľvek ambícia. Je to celé uponáhľané, miestami aj dosť blbučké, herci žiadna sláva - skrátka taká spotrebná hororová jednohubka. Za návštevu kina to nestojí. 5/10, možno 6/10.
Naprosto unikátní slovenský projekt tematizující aktuální společenská i politická témata. Hudebně založený na žánrové hravosti kombinující alternativní rock, mathrock, jazzové elementy i postpunk.
Kytarista HIPPOTRAKTOR Sander Rom se svou druhou skupinou prezentuje zvláštní rockovou alternativu s nervózní atmosférou a funky prvky. I tvrdší a melodické polohy se objeví. Možná jen pro omezený okruh posluchačů, neboť to smrdí inspirací Mike Patonem.
Mexická odpověď na AMARANTHE. Je to trochu ostřejší, v základu více do deathu, téměř bez čistého mužského zpěvu a méně chytlavých melodií, ve kterých má zase navrch Mörckova parta. Ale je to dobré.